dodatek III
Něco, aneb Jak jsme se potkali
[U všech těchto setkání není přítomen Nao]
Setkání první
Vycházel z šatny. Jeho dlouhé tmavé vlasy se leskly potem. Nevypadalo to, že by měl jít ještě někdo za ním. Pomalu procházel chodbou, plně zabrán do zkoumání černé špejlky, co mu trčela z pusy.
Šel jsem proti němu se svou oblíbenou čokoládovou zmrzlinkou a připravoval si, jak ostatním z pinpongového kroužku vysvětlím, že odmítám hrát, dokud to nedojím. Vzhlédl jsem k němu a zrovna si pomyslel, že není tak škaredý, jako z dálky, když do mě vrazil a veškerá má milovaná zmrzlinka zůstala na jeho obličeji.
Naštval mě. Vážně naštval! „Okamžitě mi vrať mou zmrzlinku!“
„Tak si ji vem z mýho ksichtu, chytráku!“ ušklíbl se. Tak nějak zvláštně pěkně.
„Mám?“ nasadil jsem vyzývavý pohled. Zarazil se. Mlčel možná tak minutu a mezitím se jeho výraz měnil. „Samozřejmě, že ne!“
„Koupíš mi novou,“ oznámil jsem mu.
„Jo? Myslíš?“
„Víc než to….“
Nasadil tak nechápavý výraz, že mi to nedalo. Odcházel ze školy se zmrzlinou v obličeji a kornoutkem na hlavě.
Setkání druhé
Podruhé jsem ho viděl na hřišti u jejich školy. To malý dítě, co se právě krčilo v rohu fotbalové branky, s vřískotem uteklo, sotva jsem se k němu otočil zády.
„Kde máš mou čokoládovou zmrzlinu s trojitým posypem a malinovou polevou?“
Zasekl se v půlce kroku a zabodl do mě zkoumavý pohled. „To‘s byl ty?“
„Kolik Evropanů ti narvalo zmrzlinu do ksichtu?“ ušklíbl jsem se na něj.
„Nevzpomínám si….“ začal, ale pak se zarazil „Ty jsi Evropan?“ tvářil se zamyšleně.
„Vypadám snad jako Japonec?“ odsekl jsem.
„Chceš říct, že jsem hnusnej?!“ byla to rána pod pás. Nebyl hnusnej, vůbec. Naopak, vypadal…. úžasně. A ta špejlka, co se mu laškovně pokyvovala mezi rty…. „Ne, to ne!“ vyhrkl jsem a až pak si uvědomil, že to bylo unáhlené.
„Tak co tím chceš říct?“
„Že chci svou zmrzlinu.“
„Eeee…. Zvu tě na ni!“
Odvedl jsem ho do jedné z nejdražších cukráren ve městě. Vybrali jsme si místa a já konečně mohl vesele sledovat svou milovanou zmrzlinku. Co na tom, že mi stékala po zápěstí? Byla čokoládová, se sypáním a malinovou polevou!
„Přeslechl jsem tvý jméno.“ vzhlédl jsem k němu.
„Neříkal jsem ho.“ ohradil se.
„Tak ho řekni.“ Vyzval jsem ho. Tyhle poznámky už mě začínaly štvát. Povzdechl jsem si a čekal na odpověď.
„Tatsuo….“ zabručel s mrzutým výrazem.
„Já jsem Akihiko Minori, šéf pinpongovýho družstva. Ale musíš mi říkat Aki.“
„Ah….“ ušklíbl se.
„Jo a když už jsme tak u toho-„
„U čeho jsme?“ přerušil mě dalším stupidním dotazem, ale já pokračoval jako bych ho neslyšel. „Jaký máš příjmení?“
„Hideki.“
„Roztomilý.“ zhodnotil jsem bez jakýchkoli známek ironie.
„Co je na tom roztomilýho?“ obořil se na mě.
„Počkej,“ ignoroval jsem jeho otázku, protože jsem si právě něco uvědomil, „ty máš tu metalovou skupinu, co o ní ti malí smradi pořád melou?“ odpovědí mi bylo mlčení. „Je mi to jasný. Přijdu se podívat. Myslím, že ti smradi ví, kde máte zkušebnu. Rádi mi to poví.“ v očích se mi ďábelsky zalesklo při pomyšlení na dalšího malýho fagana, krčícího se přede mnou, sotva vytáhnu svou pálku.
Setkání třetí
Sotva Nao odešel, Tatsuo vystrčil hlavu ze dveří bytu.
„Ahoj, Aki!“ oplatil jsem jeho nadšené přivítání okouzlujícím úsměvem.
Najednou se jeho výraz změnil na překvapený. „Ehm…. Jak víš, kde bydlím?“
„Říkal jsem, že ti malý fagani ví všechno.“ pokrčil jsem rameny a pozval se sám, protože Tatsuo vypadal, že není schopný to udělat. Aspoň mi vrazil hrnek čaje.
Chvíli na mě upřeně zíral a pak z něj vypadla další šílená otázka: „Ty jíš vždycky jen čokoládovou zmrzlinu se sypáním?“
„Je nejlepší.“ usmál jsem se, ale nakonec ten úsměv zmizel se vzpomínkou na můj evropský domov. „S tím byl právě problém v česku. Nevěřil bys, že tam nikde nemají sypání. Musel jsem ho nosit po kapsách a myslím, že si dokážeš představit, jak se lidi divně dívali, když jsem si ještě v cukrárně sypal na zmrzlinu vlastní posyp. Navíc tam jsou ty zmrzliny hnusný.“
„Jasný….“ zabručel. V tu chvíli jsem si uvědomil, že o zmrzlinách neví nic, tak jsem se raději začal ptát já na něco, čemu rozumí zase on.
„Takže, jak děláš ty lízátka?“
„No to musíš pokropit cukr a pak z něj nechat vyvařit tu vodu a….“ zamyšleně jsem ho sledoval, jak zapáleně vysvětluje výrobu karamelu. Vážně nevypadal vůbec špatně. Začal mi být sympatický. „….a když se ti to rozpustí, nasypeš do toho to barvivo, rozmícháš a rychle naliješ do formičky. Nakonec tam dáš tu špejlku a necháš ztuhnout a Aki…. Proč na mě tak koukáš?“
„T-to nic. Trochu jsem se zamyslel.“
„Jo…. Aha…. Proč máš vlastně japonský jméno, když jsi Čech?“ zaskočil mě tím. Nikdo se nikdy neptal.
„Měl jsem předky v Japonsku. Navíc rodiče jsou otaku. Oba. Stejně jako já.“ o mé kariéře amatérského manga-ka jsem se radši nezmiňoval. Neměl jsem potřebu poslouchat něco o tom, že chce vidět, co kreslím.
„Mluvíš vážně dobře japonsky.“
„Děkuju….“ cítil jsem, jak rudnu a nebyla jediná možnost, jak to zastavit. Koukal jsem na něj, on na mě, seděli jsme vedle sebe a já najednou cítil, jak se moje tělo přiblížilo k jeho. Spojil jsem naše rty ve váhavém polibku. Prostě jsem ho políbil a tím dal volný prostor tomu všemu, co ve mně bylo od našeho prvního setkání.
Ležel na zemi, já klečel nad ním a líbal ho, každým okamžikem ztráceje další a další zábrany. Z nejistého se stal vášnivě něžný francouzský a krásný tím, že se přidal. Líbal skvěle. Vážně skvěle. Byl úžasný a já si uvědomil, že z rádoby kamaráda se stává má láska.
Odtrhl se. Porušil nádhernou jednotu naší mysli. Přerušil náš polibek. „Aki, brácha…. za chvíli se vrátí.“
„Jo, jasný….“ mrzelo mě to, ale chápal jsem, že kdyby na to Nao přišel….
„Ahoj, Aki.“ vrazil mi učebnici matiky. Nasadil ten roztomilý nechápavý výraz, když jsem mu ji s úsměvem vrátil.
„Jsem na vejšce, mně je tohle na nic.“
„Ty jsi na vejšce? Proč jsi mi to neřekl?!“ uculil jsem se a on mi zamával. „Zase se stav….“ dodal, vlepil mi pusu na rozloučenou a vystrčil mě za dveří.
Komentáře
Přehled komentářů
tak se musím omluvit aposunout termín o pár dnů maximálně týden, značně jsem s tím hnula, ale nebudu už mít čas přes víkend ten díl dokončit, tak se prosím nezlobte a nezatracujte nás...máme toho trošku moc ještě na zvládnutí.
to Aki
(Honey, 23. 4. 2009 11:23)
Jasně, máme to vymyšlený, ale je toho teď strašně moc, slibuju, že si k tomu během příštího týdne sednu a vzhledem k tomu, že už bude po přijímačkách a závodech, tak bysme měly začít zase normálně fungovat ;)
Takže příští týden by měl vyjít další:)
A všem se moc omlouváme.
Kdo bude ochoten přijmout omluvu, tak má u nás lebečkový lízátko domácky vyrobený a černou špejlkou, ale předaný bude až někdy osobně...^^
další dííl
(Aki (Ne-tamten xD), 15. 4. 2009 20:08)Neflákejte to!(Jako bych se já neflákala xD) Přidáte někdy další dílky???
...
(Chris, 24. 2. 2009 21:23)
Chňááááá tag přesně tohle sem potřebovala(grr ten zaeíčkovanej trolejbusář grr)... moooc pěknej dodatek 8D...
Ťéda Aki ani Tatsu se nezdaj, teda spíš Tatsu ae co..
hmmmm!!!!:)
(Honey, 22. 2. 2009 21:54)
Tak dobrý Kiro...úplně jsem na to od tábora už zapomněla, takže jsem si to více-méně teď taky četla jako nějaký fanoušek, co o tom díle něco zaslechl ale neznal podrobnosti:D :)
Hezkej dodatek :)....:D Chyběl mi tam Nao, budu muset jít napsat něco já, mám hrozný pocit, že jsi ho vyšplouchla:D
i'm so sorry
(Honey, 2. 5. 2009 10:16)