doufám, že nám odpustíte....
Něco, aneb Katzuhirova tajná láska
Ospalé ticho místnosti protnulo otravné zvonění budíku. Katzuhiro s vynaložením veškerých načerpaných sil natáhl ruku, vzal budík z nočního stolku a mrštil s ním přes celou místnost, až se o protější zeď rozdrolil ne-li na jednotlivé součástky. Ovšem nedalo se říct, že by to budíku nějak vadilo. Vesele si zvonil dál, jako by si ani nevšiml, že mu nejmíň půlka koleček a pružinek odletěla různými směry a přistála na koberci po celé ploše pokoje.
Katzuhiro se naštvaně zvedl a při cestě pro kytaru nezapomněl na budík ještě dupnout, čímž ho umlčel navždy. Začínal si myslet, že nebyl tak dobrý nápad vstávat o hodinu dřív. Naštvaně vytáhl kytaru a začal ji takřka něžně ladit. Opravdu ji miloval. Byla to jeho úplně první elektrická kytara a měla za sebou už spoustu skladeb, zkoušek se skupinou a dalších všemožných zážitků. Tím spíš ho překvapilo, že se mu za jeho láskyplnou péči odvděčila nepříjemně vysokým tónem lámající se struny a odporně vypadající krvácející ránou na prstě.
Naštvaně zaklel, strčil si prst do pusy a jal se hledat náplast. Po půl hodině to vzdal a ustřihl si kousek obvazu, který omotal kolem prstu. To ráno rozhodně nezačínalo podle jeho představ. Když zjistil, že v hudebninách, které míjel cestou do školy nemají ani tu jednu stupidní strunu, myslel si, že už ho nic horšího potkat nemůže. Ovšem to si jen myslel.
Celou třetí hodinu se mu chtělo na záchod a když se tam konečně dostal, zjistil, že nejde spláchnout. V té chvíli toho na něj už bylo trochu moc. „Proč, sakra, ta kráva, která tohlecto vymýšlí přenáší problémy té druhé, která to pak dá do kontextu na mě!?“ zaklel naštvaně a vypochodoval na chodbu. Naproti u okna postával Satoshi a s arogantním úšklebkem pozoroval mladší studenty, kteří se před ním div neklaněli, když ho míjeli.
„Satoshi?“ oslovil ho s úsměvem a jedním obočím tázavě pozvednutým.
„Ahoj, Katzu.“ Odpověděl Satoshi a jeho chladný pohled poněkud roztál. Procházeli chodbou dál k učebně, ignorujíc vystrašené výrazy mladších a udivené starších studentů.
„Ráno mi ruplo Éčko.“ Postěžoval si rozmrzele Katzuhiro „Věřil bys tomu? No hrůza!“ strčil Satoshimu pod nos zavázaný prst, čekaje na nějakou plnohodnotnou odpověď, ale dočkal se pouze hraného soucitného úsměvu. „Chudáku náš malinkej….“ Satoshi mu pofoukal prst a upřímně se usmál, což u něj byl jev nanejvýš neobvyklý.
„Kdo je tady podle tebe malej, ty záprdku?!“ rýpl si Katzuhiro a věnoval rádoby naštvaný pohled svému poměrně o dost menšímu spolužákovi.
Satoshiho výraz opět znatelně zchladl a s ním se ochladil i vzduch na už tak dost studené chodbě. „Dneska sem absolutně nemohl rozčesat svoje vlásky!“ levou rukou zalovil někde nad zadkem a vytáhl jeden z nejdelších pramenů. Natáhl ruku do boku a místo obvykle naprosto dokonale pěstěných blond vlasů vytáhl zcuchaný chuchvalec, na konci téměř připomínající dred.
Než Katzuhiro stačil otočit hlavu a podívat se na ně, držel už Satoshi za límec asi o dva roky mladšího studenta a z očí mu sršely blesky. Chlapec na něj s posvátnou hrůzou kulil světlounce hnědé oči a snažil se o něco jako omluvnou, pokornou poklonu.
„Omluv se mým vláskům, smrádě!“ zavrčel na něj Satoshi.
„S-smrádě?“
„Omluv se!“ propálil ho tak zlým pohledem, že chlapec znatelně zbledl a honem vykoktal omluvu: „Omlouvám se drahé a milované vlasy, omlouvám se, Satoshi-san!“ téměř neznatelně políbil chuchvalec, který před ním Satoshi stále držel. Asi si myslel, že to bude brát jako dostatečný důkaz nezměrné úcty, ale Satoshiho to jen ještě víc pobouřilo.
„Fůůůj! Omluv se jim za to, že si je oslintal, ty obludo jedna malá!“ jeho tón byl chladnější než absolutní nula – na oknech se začínaly vytvářet malé rampouchy – a jeho pohled byl nepříčetnější, než jaký by dokázal vytvořit i ten nejzákeřnější masový vrah z kriminálky New York.
„P-pardon! O-omlouvám se!“ chlapec se znovu pokusil o úklonu. Když ho Satoshi konečně pustil, odběhl tak rychle, že by ho v tělocviku nepředběhl ani ten nejrychlejší spolužák z celé třídy.
„Neměl bys na ně být tak hnusný, Satoshi.“ Zamumlala Shinju, která se před nimi z ničeho nic objevila. Pak se otočila ke Katzuhirovi. „A…. ehm…. Katzuhiro…. Víš…. Ten zip.“ Zašeptala.
„Co?“ Katzuhiro to totálně nechápal.
„Zip.“
„Jakej?“
„Tvůj.“
„Co?“
„Katzuhiro, ty debile, kalhoty!“ vyprskl Satoshi a opřel se o jeho rameno, aby smíchy nespadl na zem.
„Cože?“ protnul dlouhé trapné ticho Katzuhirův nechápavý hlas.
„To‘s měl říct, že si tak vypatlanej, obrnil bych se svatou trpělivostí! Mimochodem, pěkný berušky….“ Mrkl na něj Satoshi, stále ještě sužován záchvatem smíchu.
„Jakej zip?“ zkoumavě pohlédl ke svým kalhotám, sesunutým trochu moc nízko. „Eeee…. Sakra…. Hele sojka!“ ukázal do zdi, za níž se skrývala učebna biologie a začal zápolit se zipem.
Shinju upřela pohled plný zájmu k otevřeným dveřím. „Katzuhiro, ty vidíš sojku na takovou dálku? Jééé….“ Usmála se, jako by ji právě napadlo něco geniálního, „…. A nebo přes tu zeď?“
Čtvrtou hodinu byla výtvarka. Učitelka se svou obvykle znechucenou náladou odmítla vymýšlet jakékoli téma, takže si každý měl nakreslit, co chtěl. Katzuhiro s vítězoslavným úsměvem vytáhl z peněženky malou fotku.
„Kde si vzal fotku Shinju?“ dloubl do něj Satoshi, když mu koukl přes rameno a uviděl dívku na fotce.
„Bylo to docela složitý.“ Odpověděl vyhýbavě a ignoruje Satoshiho napůl soucitný, napůl naštvaný výraz, opřel si fotku o pouzdro.
Ke konci hodiny už měl na papíře Shinjin celkem obstojný portrét, korunovaný velkým zdobným nápisem: ‚Shinju‘, vedle kterého se skvělo obrovské srdíčko stejného odstínu růžové, který tak ráda nosila. Ta růžová je hrozná, ale když se jí líbí…. Narychlo se podepsal do pravého dolního rohu a odevzdal to učitelce, která to odložila na stůl se slovy: „Pověsím to na nástěnku na chodbě….“
Shinju při cestě na oběd bezmyšlenkovitě přejížděla zdi prázdným pohledem., ale cosi ji z jejího bloumání vytrhlo. Z nástěnky, před kterou se krčila učitelka výtvarky na ni zíral její vlastní obličej, podepsaný Katzuhirem. Na okamžik ji polil horký ruměnec, ale pak se uraženě otočila a odpochodovala na oběd, jen za ní její blond vlasy s růžovým melírem zavlály.
„Umí vážně skvěle zpívat. Škoda, že je nemocná….“ Zamumlal Nao u stolu, patlaje Králíka v napůl snězené krupičné kaši. „Hikari je prostě….“ Nedokázal najít to správné slovo.
Katzuhiro na něj upřel souhlasný pohled a pak dodal: „Jó, Shinju je taky naprosto úžasná…. A je….“ Rozhlédl se po ostatních, kteří na něm viseli nevěřícným pohledem a zakotvil na Shinju, čekající na to, co z něj vypadne, „…. Sakra…. Vedle mě….“ Pokusil se zachránit situaci, ale nikdo už ho nebral na vědomí, všichni si začali špitat a občas po něm střelili pohledem. Nakonec se na něj znovu zadívali a jejich výraz požadoval vysvětlení.
„Ehm…. Éé… ehm….“ Začal do sebe rvát kaši tak vehementně, že mu jí nejmíň půlka zůstala na triku bez rukávů. „Proč na mě tak zíráte?“ přeletěl všechny pohledem a znovu se sklonil k talíři.
„Taky to musí hned vyžvanit…. Krávy autorky!“ zabrblal a narval si do pusy další sousto, zatímco ty ‚krávy autorky´ chytaly tlemy.
Komentáře
Přehled komentářů
Fak mě dneska a nejen dneska zabít .....ne Satoshi ae Shinju..... a kdo za to může no hmmm .....hmmm.... žeby maminka a tatínek .....né já už na to nemám sílu fak né děcka
...
(Chris, 9. 1. 2009 19:42)
Pozdě ae přece jen všechno nej Satoshi 8-P....
Hmmm další pátek akorát čas kdy už nornálně čítu další díl a ono tu nic není.... copak má chudáček Chris číst a ona byla celý týden tag hodná a snažila se a....a.....a ..áááááááááá nic............
*tlem*
(Honey, 4. 1. 2009 0:58)
:-D jo Satoshi a jeho vlasy...miluju Satoshiho:-D
A smích ti má život prodlužovat né tě zabít:-D
...
(Chris, 3. 1. 2009 20:03)
Ježíš děcka todlemi nedělejte fak né.
Omluv se mým vláskům, smrádě!“ U tý věty se myslela že umřu a byla sem smrti zatím za celý svůj dlouhy předlouhý život snad nejblíž, ae když to vemu kolem a kolem doprostřed a naokraj byla by to příjemná smrt.
Z novinového článku :...Zemřela na následky umlácení se smíchy při čtení jedné nejmenované povídky (její jméno nezveřejníme, jelikož by mohla být nápomocna lidem se sklony k sebevraždám)...
UÁÁÁÁÁÁÁ
(Chris, 9. 1. 2009 19:46)