Další (už se mi nechce spát tolik III)
DOLŮ
Z technických důvodů, je nový díl dán do komentářů....
Nebojte se hodnotit komentářema, i když to je tak, jak to je. Budeme doufat, že s tím udělá něco Kira až se vrátí. Já jsem bezradná, vyzkoušela jsem snad úplně všechno, včetne toho že jsem to několikrát smazala.....a na to abych to sem přepisovala slovo od slova jsem moc líná....
S upřímnou omluvou Vaše
Honey
Komentáře
Přehled komentářů
Hmmmm to s tou ledničkou na tom něco bude 8-).....
Jinak je to dobrej díl jenom už byto chtělo asi nějakou ......akci - jo to bude to pravý slovo.
Hmmmm dneska nějak nemám kecavou, beztag za to mužou Vánoce a to musim napsat jakousi slohovku brrr asi umřu děcka.:)
(^_^)
(Ergí, 22. 12. 2008 11:40)
Tak teda nevim, jestli to je těma Vánocema... ale... nééééé, já nechci bejt hnusná, neberte to zle, ale tenhle díl byl docela slabej :o( doufám, že po prázdninách to bude zase dokonalý! :o)
Ergí (Váš a nejenom Váš 1. střed Vesmíru)
Mrzí mě to 1
(Honey, 19. 12. 2008 23:46)
Probudil jsem se na zemi a první, co jsem uviděl, byly Satoshiho vlasy , které spokojeně visely přes okraj postele. Protáhl jsem si ztuhlé tělo a s nelibým křupnutím v rameni vstal. Překvapeně jsem se díval na postel, přes kterou se rozvaloval jenom Satoshi a jeho zacuchané vlasy.
Nahnul jsem se, abych viděl za druhý okraj postele. Měl jsem co dělat, abych nevyprskl smíchy. Přece jenom, ne každý den se nabídne pohled na Katzuhira sloužícího jako polštář Tatsuovi. Teda jako dosti poslintaný polštář.Tatsuo s tak týden neučesanými vlasy, ze kterých se pomalu začaly stávat přírodní dredy, otevřenými ústy, z nichž se valily na Katzuhirovo tričko hektolitry slin, spokojeně chrápal na celý pokoj. Napůl rozcucané lízátko se zlomenou špejlkou bylo nenávratně nechutným způsobem rozteklé a pomalu zasychající v Katzuhirových vlasech - samozřejmě náhodou.
Mrzí mě to 2
(Honey, 19. 12. 2008 23:45)
Něco se ve mně při odchod z pokoje vzpříčilo a se zlomyslným úsměv mě donutilo otevřít šuplík vedle Tatsuových reprosoustav a vytáhnou z asi dvou tisíc přepálených CD to s nejkrkolomnějším názvem - neobtěžoval jsem se přečíst si víc než polovinu.
Opatrně jsem zasunul disc do mechaniky, otočil knoflík VOLUME na maximum a zmáčkl jakýsi patvar tlačítka PLAY.
Hned po prvním úderu do strun elektrických kytar se mi obrátil žaludek a připadal jsem si, jako by mi někdo strčil hlavu do velkého mosazného zvonu a tři měsíce do něj vytrvale mlátil. Vzbudilo by to i Frankensteina, možná by to i odradilo mimozemšťany tu přistát! Někdo by měl zavolat do NASA…
Zatímco moje uši trpěly a ubytovna hrozila náhlým pádem zdiva, nikdo z tří pubertálních cápků se ani nepohnul. Maximálne Katzuhiro rozespale zvedl hlavu, mžouraje po pokoji, ale poté, co mu bratr tak ochotně zakryl obličej mohutnou tlapou a flákl mu hlavou zpět o zem se ani nepohnul.
‚Buď usnul, nebo se budeme muset odpoledne zbavit jeho těla.‘ pomyslel jsem si a začal hledat tlačítko STOP.
Vytáhl jsem jedinou položku naší lednice - krabici mlíka, ale dle zakyslého zápachu jsem naznal, že to nebude dobré hned po ránu…možná večer….
„Nao? Ty máš na sobě kostkovaný trenky a škrábeš se na zadnici…“ zachraptěl za mými zády dívčí hlas. Šokem jsem přišel o veškerou schopnost něco říct a během otáčení k ní čelem jsem se stihl polít a - jakoby toho bylo málo - když mi zkažené mlíko ještě vypadlo z ruky a krabice zůstala ležet na zemi, zbavujíc se svého obsahu, nerozhodně jsem na ní dupl. Vážně skvělý nápad!
Nejistě si přešlápla a odložila velkou kabelu plnou jídla, kterou nesla v náručí, na kuchyňskou linku. Pomalu si začala sundávat kabát a žlutou šálu, hodnotíc mě přísným pohledem. Její výraz se však rychle měnil.
Zdálo se, že neví jestli se smát nebo jen zhnuseně přihlížet. Popravdě, nevím, co bych dělal, kdyby přede mnou stál polonahý kluk politý mlíkem, na které ještě jen tak náhodou úmyslně dupl.
„Ah, Hikari!“ zahuhlal jsem hledaje aspoň kousek hadru, kterým bych mohl podlahu utřít. „Ty seš teda fakt exot…“ zavrtěla hlavou, když se přes zamlžená sklíčka svých roztomilých brejlí dívala, jak šmudlám po zemi houbičkou na nádobí, dělaje ještě větší svinčík. Během hodiny byla podlaha umytá a já, oblečený do košile a džínů jsem seděl u kuchyňského stolu. „Proč nenosíš ponožky?“ švitořila, když mazala krajíc chleba tlustou vrstvou taveného sýra. „Nevím. Jen tak. Je to pohodlnější a dřív se to tak dělalo.“ zahuhlal jsem a z pusy mi zpět do talíře vyletělo několik drobků spálených vajíček.
Gomenne
(Honey, 19. 12. 2008 23:37)
„Hmmm…,“broukla zamyšleně a pleskla na chleba ještě dva plátky tvrdého sýra, pak ho postavila na dalším talíři přede mě, „chceš kakao?“
„No já kakao moc ne- “ začal jsem.
„Hned to bude!“ vesele se usmála a nalila do půllitrového hrnku čerstvé mlíko.
„Tý jo, kolik se tam toho asi dává?“ začala zkoumat návod na kakau, pak do mlíka zamíchala jednu kávovou lžičku a spokojená sama se sebou ho přede mě postavila.
Seděl jsem tam, žvýkal spálená míchaná vajíčka, přemýšlel, jak udělat, aby se do mě vešel ještě ten chleba a zapíjel to kakaem, ve kterém nebyla sebemenší chuťová zmínka o kakau, když do kuchyně vtrhla celá rozcuchaná Shinju.
Zaskočilo mi, když jsem si uvědomil, že má na sobě mou nejlepší košili, celou zmačkanou a pod ní evidentně NIC!
„Ale Nao! Vy kluci ste všichni stejní… Sotva uvidíte rozepnutý vrchní knoflíček a nahá stehna začnete se dusit i vlastním jazykem!“ zaškaredila se na mě Hikari připravujíc další talíře a sklenice se snídaní.
„Ejhlf!…Tak já se půjdu ještě oblíct, myslela jsem, že když je tak brzo, tak ještě spíte!“ Vypískla Shinju a vyběhla z kuchyně pryč. Téměř ve dveřích se minula s Tatsuem, Satoshim a Katzuhirem.
Tatsuo se tvářil stejně přiblble jako každé ráno, Satoshi se spokojeně protahoval a na jeden prst si namotával dlouhý pramínek už učesaných vlasů a Katzuhiro s velkým mokrým flekem přes celou hruď a lízátkem ve vlasech si mnul týl hlavy s neobvykle útrpným výrazem.
Všichni tři se nahrnuli k ledničce a začali, stejně jako já předtím, rentgenovat prázdné poličky, čímž se mi potvrdila teorie, že mezi normálním puberťákem a ledničkou existuje jakási magnetická přitažlivost.
„Usilujete dneska o to, kdo bude za většího blbce, nebo co?“ Hikari si zaujatě si prohlížela lízátko v Katzuhitově hlavě, podávajíc jim talíře se snídaní.
„No né! Tak Hikari kuchtila!“ vyškubl jí Tatsuo talíř a rovnou vestoje se pustil do vajíček.
Odpoledne jsme strávili u videa s letní olympiádou v Číně z předminulého roku.
„Jasně ty hovado! No jo, jasně! A ještě si do těch ruk plivni!“ prskal na obrazovku Tatsuo, když sledoval jednoho z atletů, který se chystal na skok přes stůl.
Všichni byli tak znudění, že nikdo neměl sílu mu odporovat, nebo cokoli namítat a v tomhle duchu se přeneslo ještě několik hodin do večera, kdy všichni odešli a já se konečně mohl vyplakat na mé kdysi nejlepší a bílé košili, na jejímž límečku se teď výsměšně červenala rtěnka. Tohle přece nemůžu mámě poslat na vyprání!
néééééééé!!!!!!
(Honey, 19. 12. 2008 15:34)
Hrozně se omlouvám, ale mám tu jisté technické potíže a pěkně mě to už štve:( Asi milionkrát jsem to už předělala, přepsala a upravila....nic
Jsou dvě možnosti, jak si to přečíst normálně.
1. zkopčit si to do wordu
2. můžu to přidat jako komentář...
tak mi kdyžtak řekněte a já to sem přidám.... vážně se moc omlouvám
...
(Chris, 22. 12. 2008 21:34)